Poprvé jsem se s Janou setkala v šestém měsíci. Mluvily jsme hlavně o těhotenství a porodu a už tenkrát jsem hodně myslela na podporu, kterou budu potřebovat, až budeme s Aničkou a s manželem doma z porodnice.
Ani jsem netušila a možná vlastně už tušila, jak zásadní tato podpora bude. Díky několikatýdenní poporodní péči Jany je pro mě dnes kojení přirozenou součástí našeho vztahu s Aničkou. Byla to ale cesta dlážděná velkou nejistotou, slzami i vztekem. Když jsem zjistila, že Anička jen samotným kojením nepřibývá na váze, propadla jsem se do pochyb. Pediatrička to rychle shrnula… Anička nepřibývá, začněte s umělým mlékem. Díky Janě, která mě trpělivě provedla tím, jak to nevzdát a nezůstat jen na láhvi, jsem během čtrnácti dnů postupně odložila jak umělé mléko, tak odsávačku. Ještě několikrát jsem upadla do velké nejistoty, jestli je moje mléko dostatečné. Vždy ale přišlo ujištění a podpora. Nešlo jen o provedení technikami, jak to celé zvládnout. Bez psychické podpory, která se mi dostávala doma v bezpečí, kterou mohl vnímat, učit se a přebírat i manžel, bych to nikdy nezvládla. Díky těm čtrnácti dnům na začátku naší společné cesty s Aničkou je dnes kojení chvílemi odpočinku, utišení, zpomalení a naší velké lásky.
Děkuji Lucie