Naše Klementinka si svůj příchod na svět vybrala naprosto samostatně a bez ohledu na naše plány a více či méně nápadné výzvy k vyklizení prostor. To, že přijde na svět za pomoci Jany byla také její rozhodnutí, a já jsem za ně velmi vděčná.
Starší bráška Klementinky se narodil ve Vyškovské porodnici se soukromou porodní asistentkou, a tak jsme s Honzou od začátku věděli, že chceme rodit tam (nebo doma) a s porodní asistentkou. Celé těhotenství jsme chodili k Johance a byli jsme moc spokojení s celistvým přístupem k těhotenství a vděční za její rady. Malá měla termín porodu 1. 10., nicméně s ohledem na to, že starší synek se narodil téměř dva týdny po termínu, neočekávala jsem, že by přišla na čas (a to navzdory obavám gynekoložky z předčasného porodu). V říjnu měla Johanka pouze jediný víkend dovolenou a na tento víkend jsem se domluvila na pohotovosti s Janou. Ze začátku jsem byla nervózní z toho okna, ale po setkání s Janou, se kterou jsme si hned sedli, jsem se naprosto uklidnila, dala věcem volný průběh a naší holčičce řekla, že jí věříme, a že jsme připravení, až bude chtít ona, a to asi zabralo víc, než všechny maliníky dohromady.
V pátek jsem byla na kontrole v porodnici a slyšela jsem plakat miminka ze šestinedělí a malá se začala tak hodně hýbat a myslím, že je taky slyšela. Celý pátek jsem se cítila tak nějak jinak, a říkala jsem si, jestli to přijde. Chudák Jana měl z pátku na sobotu noční a opravdu jsem jí to nepřála. V sobotu ráno jsem se probudila v 6:30 s mírnými kontrakcemi po 5min, kterým jsem moc nevěřila (u syna byla kadence i intenzita od začátku úplně někde jinde). Honzovi (manželovi), jsem řekla, že to vypadá, že se něco děje, ale ať ještě nevolá Janě, ať se trochu vyspí, ale ať zavolá tchýni, ať radši přijede hlídat Killianka (syna), „kdyby něco“. Tchýně se švagrem přijela kolem 9, já se cítila příjemně, pouštěla jsem si relaxace z kurzu hypnoporodu a pořád jsem napůl nevěřila, že je to opravdu porod. Honza ale radši už zavolal Janě, a ta mu řekla, že jestli nechci rodit doma, že bychom měli vyrazit. Sice se mi moc nechtělo, ale říkala jsem si, že radši tu cestu absolvuji teď, když jsou kontrakce velmi snesitelné, než při „ostré“ fázi porodu.
Cesta do porodnice byla fajn, vtipkovala jsem, a ještě volala s tátou, že jedeme. Přijeli jsme kolem 10. Vstupní vyšetření proběhlo dobře, dostali jsme „ten dobrý“ sál ve Vyškově, s vanou a vlastní koupelnou (ostatní mají záchod přes chodbu). Uvažovala jsem o vaně, ale s Janou jsem probrala, že by to mohlo potenciálně porod i zbrzdit, tak jsme se nakonec domluvily na nápařce. Kontrakce byly pravidelné, po 4-5min a nabíraly na intenzitě. Po nápařce se to rozjelo více a cítila jsem, že už je malá blízko. Pendlovala jsem mezi lůžkem, matrací a záchodem, aromalampa a relaxační afirmace byly moc příjemné, stejně jako masáže manžela a podpora Jany. Nikdo nás nerušil a já jsem si užívala, že jsem porod měla plně pod kontrolou, přesně jsem cítila, kde malá je, jak vše postupuje jak má. Kontrakce jsem pěkně prodýchávala a měla jsem radost, jak vše běží rychle a jak má. Těsně před 12 přišla doktorka, že musíme udělat test na Covid, což mě hrozně pobavilo, protože malá byla opravdu blízko narození, a chtěli jsme jít ambulantně. No test mi udělala mezi kontrakcemi na záchodě, komedie. Pak ještě, že je potřeba monitor, ten udělala Jana když jsem klečela na žíněnce a stihla možná 10 min, protože pak už jsem začala tlačit, neb malá se drala na svět. Malou jsem částečně vytlačila na čtyřech, ale cítila jsem, že se mi bude tlačit líp na boku (tak se narodil syn), tak jsem se přesunula na lůžko, lehla si na bok a s pomocí manžela, který mi držel nohu jsem malou vytlačila. Voda praskla asi dvě kontrakce před tím, než se malá narodila, a jak praskla, tak malá vyjela jak po skluzavce. Myslím, že právě díky tomu, že voda držela tak dlouho, byl porod tak „bezbolestný“.
Klementinka se narodila ve 12:17, přibližně dvě hodiny po tom, co jsme přijeli do porodnice. Jana mi dala podala malou a já jsem si ji dala na hruď. Dotepal pupečník (asi 10-15min), zkontrolovali jsme, že je dotepaný, manžel ho přestříhl, porodila jsem placentu a doktorka mi pár stehy zašila drobná povrchová poranění. Celou dobu byla malá u mě na bondingu a asi za půl hodinky se sama přisála. Na sále jsme byli asi 2-3 hodinky všichni spolu, já si dala i oběd. Zkonzultovali jsme s Janou, dětskou sestrou i gynekoložkou odchod ambulantně a všichni nám potvrdili, že nevidí problém, a že by to v našem případě i doporučili. Šla jsem se osprchovat a manžel s Janou šli malou zvážit a zabalit – malá vážila 4040g. Honza a Jana mě pak doprovodili na šestinedělí na kontroly a papírovaní a šel nachystat auto a sedačku. Asi za hodinku bylo všechno hotovo a jeli jsme domů. Kolem 4 odpoledne jsme byli všichni zase hezky doma a spolu a tulili jsme se v posteli. Byl to nádherný zážitek, nádherný vědomý porod a jsem moc ráda, že nás Jana doprovázela a byla nám svým klidem a rozvahou velkou oporou.
Kristýna
