Rubrika: Vaše příběhy

Anežka 1. 5. 2019

Anežka. Naše druhá holčička. Otěhotněla jsem velmi rychle, prakticky ihned po pomyslném „tak už jsme připraveni“. A porodila jsem ještě rychleji. Rychlost ji provází celý její dosavadní život.
Anežka se narodila 1.5.2019 v 17:29 ve vyškovské porodnici. Od počátku jsem věděla, že rodit budu s Jankou. Moje nejlepší rozhodnutí. Tolik vlídnosti, pochopení a jemného zacházení, po čas celého těhotenství, jsem si snad do té doby ani neuměla představit. Přenášela jsem téměř týden po vypočteném termínu porodu a dost mě to znervózňovalo. Proto jsem se 30.4. večer, po konzultaci s Jankou ohledně všech pro a proti, rozhodla pro ricinový koktejl. Mírnou nervozitu potlačovalo těšení se na holčičku. Kolem 19-té hodiny jsem koktejl vypila a šla si lehnout. V noci se začalo cosi dít. Pobolívání v podbřišku, lehké stahy. Trvaly celou noc, během které jsme se tedy…velmi důkladně vyprázdnila

S Jankou jsme byly v kontaktu. „Kdyby cokoliv, volej“, říkala. Jenže ono se pořád, podle mě, celkem nic nedělo. Kontrakce nepravidelné, subjektivně nenáročné. V podobném duchu pokračovalo celé prvomájové dopoledne, až jsem s mírnou skepsí říkala manželovi, že dnes teda asi zase neporodím… Okolo oběda se kontrakce zdály být pravidelnější. Byla mi zima, šla jsem do sprchy. Nervozita a trochu zklamání, že se „pořád nic neděje“. S Jankou jsme se po telefonu domluvily na kontrolu, pro můj klid. Dorazila kolem 15-té hodiny. Otevřena na 2 cm. Janka odjela a dohodly jsme se, že za hodinu si dáme vědět. Starší dcerka Eliška odešla s kamarádkou na hřiště a já si šla lehnout. Manžel byl nervózní. V 16 hodin jsem se cítila stále stejně. Kontrakce po cca 20ti minutách. Volala jsem Jance, zklamaná, že dnes to asi nebude. Ona na to, že tedy jede domů a kdyby něco, ať volám. Ok.
Po telefonátu jsem vstala z postele, že si dojdu na wc. Kontrakce začaly být pravidelnější a intervaly kratší. Neměla jsem ale problém je prodýchat. Po pár minutách však nabíraly na intenzitě a interval se
zkrátil na 5 minut. Křikla jsem na manžela, že jedem, ať volá Jance.
16:50 jsme na Vinohradech, v Brně, nasedali do auta…kontrakce co 2 minuty. Byla to, každopádně, moje nejintenzivnější cesta do Vyškova. 17:15 mne manžel pomohl z auta na porodní oddělení, kde už čekala připravená Janka. Ještě jsem chtěla najít občanku a další nezbytnosti, když mě Janka zarazila: „běž si dál, my to tady vyřešíme“. Odešla jsem na box za intenzivních kontrakcí. Za chvíli dorazila Janka, manžel šel přeparkovat auto.

Následovala z mého pohledu heslovitá komunikace. Už se mi příliš nedařilo na ni soustředit:

Musím tě lehce vyšetřit
– 8 cm
– na chvilku bych měla dát monitor
– UUUUUUUUUUU z mojí strany
– můžeš ho odmítnout
– odmííítáááám, odpovídám
– Jani, musím tlačit

– v pořádku, pusť ji tam
– Peťa tu není!!!

17:29 jsem ji už měla v náručí. Růžový, voňavý uzlíček lásky. Manžel to přece jen stihnul. Pupečník dotepal, miminko se přisálo. Placenta vyšla. Hotovo. Následoval nerušený, nádherný bonding provoněný prvomájovým počasím a po bondingu přípravy na ambulantní odchod. Díky Jance, která vše domluvila a zařídila. Nekonečný komfort. O nic jsme se nestarali, s nikým nebylo třeba mluvit. O půl 10 večer jsme byli doma. Eliška s nadšením a úžasem přivítala sestřičku a po uklidnění emocí na všech stranách jsme po desáté hodině uléhali všichni do společné postele.