Vždycky jsem si myslela, že budu rodit doma se 2 porodními asistentkami, ale realita nakonec byla mnohem lepší.
Když se mě někdo zeptal, kde budu rodit, hrdě jsem hlásila, že buď ve Vyškově nebo doma. Kdyz jsem hledala porodní asistentku, našla jsem Janu. Hned od první schůzky jsme si rozuměly. Celé těhotenství probíhalo skvěle a v den porodu jsem ještě byla na velké procházce.
Začalo to odchodem hlenové zátky. To mě nerozhodilo, může to trvat ještě týden, jenže o půlnoci mi odtekla plodové voda… Pokáč a tanec na první 2 hodiny byli jasná volba.
Po 2 h. ráno už dorazila Jana a vzbudila jsem muže, nebylo přece kam spěchat. Ve 4h jsme dojeli do porodnice, to už kontrakce sílily a já byla na svém vysněném „VIP“ pokoji s vanou.
Po natočení monitoru, který se mi už zdál docela hustý, jsem šla do sprchy. Horká voda protékala a já si říkala, že doma bych tolik vody protéct nenechala. Nakonec ale vana byla ta nejlepší volba. Zkoušeli jsem toho během porodu hodně, něco bylo lepší něco horší.
Nejvíc mi pomáhali africké bubny, které měli v porodnici na cédéčku. Rytmická hudba bez melodie byla přesně to co mě nechávalo jít do sebe.
Můj muž a Jana mi byli velkou oporou, až jsem byla překvapená, kolik mají trpělivosti a sil. Díky tomu jsem se cítila v porodnici příjemně a bezpečně. Našeho Elijáše jsem porodila v 10:30 a po všech nutných vyšetřeních, jsme jeli ambulantně domů.
V den porodu jsem si říkala, že už nikdy více. Ale jak čas plyne, tak se směju a vykládám to jako zábavnou historku. Neměla jsem velká očekávání, jen to že chci porodit. Nechala jsem celý proces plynout a soustředila se na cíl.
Vše dopadlo skvěle. Jinak než s Janou na VIP pokoji ve Vyškově už rodit nebudu.
Díky Jani
K.