| Z pohledu ženy Můj porodní příběh začal 27.února, když mi na fašankové obchůzce po brněnské Kamence někdo říkal, že když přejdu všechny ty kopce, tak stoprocentně brzo porodím. Smála jsem se, že mám přeci ještě 14 dní čas… Hned druhý den jsem se ale vzbudila v 5 ráno a něco uvnitř mi říkalo, že bych měla urychleně dokončit rozpracované pracovní zakázky a raději i zabalit tu tašku do porodnice… O 12 hodin později jsem si cestou do města říkala, že ta pravá kyčel už je vážně hodně na volno… No a o jedno kafe a mangový cheesecake později mi přímo na ulici v centru Brna začala téct voda. Naštěstí se nejednalo o průtrž jako z filmu, řidič Uberu, který mě vezl domů, nic nepoznal:)) Janču, se kterou jsme vše plánovaly, jsem viděla jenom 3 dny před tím. Prošly jsme si tehdy znovu celý postup, takže jsem přesně věděla, co dělat. Kolem 8 jsme byli v porodnici, kolem 11 začal porod, a 1. března o půl druhé ráno už byl náš Mikuláš na světě. Proběhlo to tak, jak jsem si vysnila, bez zásahů, bez komplikací, do 3 hodin od první kontrakce bylo hotovo, miminko bylo zdravé a nehnulo se od rodičů ani na chvíli. Nepřijde mi nutné podrobněji popisovat, co, kdy, jak moc atd, každá to stejně vnímáme jinak. Pro mě nebyl porod ani tak moc bolavý, jako spíše extrémně fyzicky náročný. Asi jako běžet maraton nebo lámat kámen v dole:) Nejvíc mi pomohla mentální příprava z kurzů hypnoporodu, který mi doporučila Janča, a taky všechy infomace od ní, srozumitelné a bez příkras, a hodně taky vědomí, že se na ni můžu spolehnout a že mi vytvoří takové podmínky, jaké potřebuji. Hlavně mi však dala sebevědomí a pozitivní nastavení. Ani trochu jsem se nebála, věděla jsem, že to prostě prodýchám a zvládnu. A protože tento text píšu hlavně s cílem poděkovat, tak tedy děkuji: 1) Mikuláškovi za to, jak byl skvělý (a pořád je), 2) Janči za všechny rady, informace, podporu, za pozitivní atmosféru, kterou kolem sebe šíří, za pomoc s kojením a celkově za podporu v šestinedělí, kdy do naší divoké domácnosti vždycky vnesla pocit pohody a klidu, 3) mému muži za to, že se nezaleknul a podpořil mě a 4) sobě za to, že jsem si tuto péči a přípravu na porod dopřála, protože věřím, že díky tomu to vše dopadlo tak skvěle a na porod vzpomínám jen pozitivně. Jako bonus jsem požádala muže, aby sepsal i ten “svůj” porodní příběh, pro všechny tatínky, kteří do toho jdou taky! Jani, ještě jednou díky. Kdyby se “to” náhodou mělo opakovat, tak jedině s tebou! Z pohledu chlapa Ptal jsem se několikrát – fakt můžu jít hrát na akci 14 dní před porodem? Opakovaně jsem byl ujištěn, že jasně. Akce proběhla, super fašank až do noci… a ráno byla moje žena nějaká nevyspaná a nejistá. Doufal jsem, že je to tím, že jsem v noci chrápal, ale cítil jsem ve vzduchu, že se něco děje. Odpoledne šla žena na kafe s mamkou. Vrátila se a já že vyrazím nakoupit něco k večeři. Cestou do obchodu telefonát: „Víš, mně praskla voda. Volala jsem s Janou a podle popisu, je to prý ono.“ Polknu vizi večera, jak jsem si ho vysnil, a sice že se parádně dospím po večírku. Místo toho panikařím: „Tak já utíkám domů a jedem, Vyškov je daleko…“ Né, v klidu nakup a pak přijď, plus vem tohle a tohle, to jsem nestihla koupit do porodnice. „Nakupuju ve slušném nervu, dobíhám domů, že teda jedem. A ona zase: „Jana říkala, že máme čas, ještě nemám kontrakce, dám si vanu.“ Napouští vanu a bere si knížku. Knížku!!! Leží ve vaně, já sedím na gauči, třepu se nervozitou a googlím, jak dlouho od prasknuté vody se má jet do porodnice. Všude píšou, že hned, a moje holka leží ve vaně a čte si knížku! Vyrážíme po dvou hodinách, přesně podle instrukcí od Jany. Dorazíme do Vyškova, prohlídka, papíry… Jana: „Kubi, jestli ještě nejsou ani kontrakce, tak jestli chceš, jeď domů, kdoví, jak dlouho to bude trvat a bude fajn, když se trochu vyspíš. „Jedu domů a těším se do postele. Vyzvánění na max, tři budíky, každý po pár hodinách… Uléhám v jedenáct večer. Ve dvanáct hovor: „Čau, přijeď.“ Za půl hodiny přijíždím, hodina „akce“ a držím Mikuláše. Jana si dělá srandu, že to byl porod jak z učebnice. A dobrá rada na závěr – mějte taky svoji „Janu“, přináší klid ve chvílích, kdy je to fakt potřeba. Ivetka a Kuba |
