Na svůj první porod jsem se snažila co nejlíp připravit, zjišťovala jsem si informace kde se dalo. Od kamarádek jsem slyšela o dulách i porodních asistentkách a přemýšlela jsem, zda bych si přála doprovod některé z těchto profesí. Přemýšlela jsem i o tom kde bych chtěla rodit a jak bych si přála aby přivítání našeho mimča mělo vypadat. Rozhodla jsem se, že bych u porodu ráda měla někoho koho budu znát předem, budeme spolu dopředu probírat jak by porod mohl vypadat a budu se o něj moct opřít. Rozhodla jsem se pro doprovod s vlastní PA, protože mě uklidňovalo, že by se mnou byl někdo, kdo přesně ví co a jak a dokáže nám pomoci i v těžších situacích a je tou “medicínskou” osobou. Zúčastnili jsme se v těhotenství předporodního kurzu, kde jméno Janči jako PA v Brně zaznělo na prvním místě. I na festivale Colours of Ostrava na přednášce o porodech doporučili Janču a ostatní PA z Hnízda. Když mi Janču doporučila i kamarádka, která řekla “porod s Jančou bych přála každé ženě”, rozhodla jsem se ji oslovit. A jsem za svoje rozhodnutí moc ráda.
Před porodem jsme u ní doma absolvovali několik setkání, ať už s manželem nebo já sama. Probírali jsme porod i péči o dítě po něm a kojení. Naše Soni se dlouho rozhodovala v jaké poloze se narodí, takže jsme s Jančou i zkoušeli rebozem otáčet mimčo, než se nakonec ustálila poloha hlavičkou dolů 🙂 V kontaktu jsme byly i po termínu, kdy se nic nedělo, Janča měla spoustu rad jak rozjet porod a hlavně dodávala klid, že je miminko v pořádku a prostě čeká na svůj čas. Doprovázela nás porodem ve vyškovské nemocnici. Přijela dopoledne po noci kdy už začli kontrakce, ale pak se porod zastavil. Zkušeli jsme různě zase pomoci tomu, aby porod pokračoval. Když pomohl klistýr a porod začal zase postupovat, přesunula nás Janča na větší porodní sál i s vanou a byla nám několik hodin oporou, různě mě polohovala a přenosným monitorem poté měřila ozvy miminka.
Porod sice postoupil až k otevření na 10 cm, ale dál už se nadařilo postupovat a ozvy mimča začaly padat a byl nám nabídnut císařský řez. Upřímně jsem si říkala, jestli to nevzdávám příliš brzo, protože mám v sobě trošku zakořeněné řeči z okolí, že “císař není porod” a nezvládla jsem to psychicky ani fyzicky. V ten moment mi pomohl Janči pohled a zkušenost, že už je miminko vyčerpané a doporučila by nepokračovat a opravdu na císaře jít. A jsem ráda, že jsme se s její podporou takto rozhodli a za půl hodiny se narodila naše holčička ve správném čase (nenadechla se sama a pár hodin si pobyla v inkubátoru, aby ji preventivně pomohli) a je krásná a zdravá.
Janča nás navštívila pak ještě v porodnici a pomohla mi zpracovat i těžší emoce. Pomohla nám s kojením. Přišla poté i k nám domů, podívat se na mě i miminko, jak se nám daří, zkontrolovat zda je vše v pořádku, jak jde kojení a vytáhla mi stehy po císaři… a tak celkově mám pocit, že jsem se na ní mohla s čímkoliv obrátit a s obrovským klidem mi poradila a provedla mě tím.
Pokud budu ještě někdy rodit, určitě se na ní obrátíme znovu 🙂
Ondrův příběh
Když jsem byl požádán, abych napsal náš porodní příběh, chvíli jsem se zamyslel, na čem konkrétním tuto událost vystavět, jelikož to byl opravdu POROD a komplikací bylo spoustu. Pro někoho, kdo to zažívá poprvé, je to na psychiku opravdu náročné a bohužel vám k tomu nepomůžou příběhy známých a nastudování všemožných kurzů a podcastů. Co vám ale může opravdu pomoci, je přítomnost odborníka, který vám je po celou dobu nablízku a dodává vám sílu, kterou už se vám v sobě nedaří naleznout. Co mi ale přišlo “vtipné”, že moje první myšlenka nebyla vybarvit celou událost v porodnici ve Vyškově, kde se zrodilo naše štěstí, ale paradoxně situaci až o zhruba 3 týdny později. Naše největší komplikace přišla mnohem později, než u porodu a především v momentu, kdy jsme to vůbec netušili.
Manželce začala horečka, kterou jsme považovali po kontrole u doktora za sedmou nemoc. Po zkolabování během 2.noci a zvyšování se teploty během 3.dne při nezabírání paralenu jsme situaci začali aktivně řešit obvoláváním doktorů. Neměli jsme ale štěstí a nedařilo se dovolávat. Z vyčkávání v čekárně, kdybychom netušili, kdy přijdeme na řadu, jsme měli obavu, poněvadž manželka měla podezření na silně infekční sedmou nemoc. Naštěstí jsme ale byli stále v kontaktu s Jančou, která byla velmi flexibilní a vždy naprosto pohotová, když jsme cokoliv potřebovali i po porodu. Vysvětlili jsme naši situaci a Janča bez váhání zareagovala, že nejhorší možná varianta, je zánět dělohy a bylo by vhodné ji vyloučit. Po poněkud náročném přemlouvání jsme se objednali na Obilní trh, kde byl pan doktor v první moment nedůvěřivý a manželku chtěl s její “sedmou nemocí” poslat domů. Naštěstí se ho podařilo přemluvit. Po krátké kontrole bylo jasné, že manželka musí okamžitě na operační sál na dočištění dělohy a poté zůstala v nemocnici s ATB na silný zánět. Následující hodiny i dny, kdy jsem s malou zůstal sám, nebyly ideální, ale to je podřadnější tomu, že kdybychom od Janči neměli doporučení tuto situaci okamžitě řešit, mohlo vše dopadnout úplně jinak, tak jak si ani nechci představovat. Jak poté zhodnotil pan doktor: “Já jsem měl předsudky a Vaše PA měla předtuchu.” Janča nemá jen nějaké předtuchy, ale hlavně obrovské zkušenosti 🙂
Děkujeme Sára a Ondra